O nás
Kamenosochařská firma s historickou tradicí
Spisovatel Adolf Branald napsal: „…muž jménem Pánek, který tak důvěrně zná těla bohyň, anatomii andělských křídel a plastiku obřích svalů, že stačí položit dlaň – a jako by se představili: Žehrovice. Já jsem Pánek. A postava z kamene hned ví své – i když pravděpodobně neví, který Pánek. Teplo, hebkost i puls jí neomylně říká totéž co včera – a včera může být i dvě stě i tři sta let. Tak daleko je k mistru kamenické hutě Janu Šimonu Pánkovi, který dával dohromady svatého Jakuba po velkém požáru v 17. století. Mezi Šimonem z roku 1689 a Bohumilem z dneška klade dlaň na kámen nepřetržitá řada otců, synů a vnuků, cítí jemné chvění pod povrchem, milují se s kamenem, žijí s kamenem, a protože neznají větší rozkoš pod sluncem, odevzdávají jeden druhému pocit, nářadí a život.“
Historie rodu Pánků
16. století
Začátek kamenického rodu Pánků
Období, kdy započala rodová linie Pánků je těžko dohledatelná. Někdo se přiklání k 16. století, jiní hovoří dokonce o 14. století. Jisté je, že Jan Šimon Pánek a jeho syn Jan koncem 17. století pracovali na chrámu sv. Jakuba na Starém Městě. Od té doby zanechalo nespočet generací Pánků svou stopu v kamenické kráse celorepublikových památek.
1720
Práce na Pražském hradě
V rodové historii zaujímá Pražský hrad zvláštní místo. Jedná se o unikátní stavbu, na které pracovalo několik generací Pánků a to od 1720 do 1920. Otec Pánek na Tereziánském křídle a románském podzemí a spolu se synem koncem 90. let minulého století ve Starém paláci, Purkrabství a opět na katedrále. Na přelomu tisíciletí se firma Pánek účastnila rozsáhlé rekonstrukce obou věží a vrcholových helmic.
1990
Založení vlastního podnikání
Bohumil Pánek starší vystudoval obor kamenosochařství/řezbářství spolu s restaurátorskou specializací. V družstvu Kámen fungoval více jak 40 let (do roku 1989), kdy z něj vystoupil a po krátké restaurátorské epizodě (1990) zahájil činnost jako samostatný živnostník, později podnikatel.
2001
Předání pomyslného žezla další generaci
V roce 2001 předal své řemeslo a celou firmu synovi - Bohumilovi mladšímu. Dnešní nositel rodové tradice však mohl být po staletích prvním, kdo se pokusil kontinuitu předávání porušit. Nakonec Bohumil Pánek starší přesvědčil syna, aby vystudoval SPŠ a poté známou Kamenickou a sochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, kde kouzlu řemesla nadobro propadl.
Kamenosochařská a restaurátorská profese přináší kromě radosti a uspokojení z krásného díla i mnohá překvapení a poučení. Například Svatovítská katedrála je unikátní přehlídkou nejen kamenosochařské práce, ale i přírodního kamene. Katedrála se s různou intenzitou budovala téměř 600 let a za ta léta se na ní použily nejrůznější pískovce z okolí Prahy. Každý z nich má jiné vlastnosti a vyžaduje odlišný přístup při restaurování. Na katedrále najdeme pískovec bohánecký, kdysi oblíbený nehvizdský, zápský, králodvorský nebo přílepský a v Praze nejvíce zastoupený pískovec z Kamenných Žehrovic. Od 19. století spolu s dostavbou chrámu se již používal téměř výhradně pískovec hořický.
